L O A D I N G

Emauzy v Itálii

Ve XX. století museli emauzští benediktini svůj klášter dvakrát opustit, poprvé za nacistické okupace v roce 1941, podruhé byli vyhnáni komunistickou mocí v roce 1950. Pro kněze existuje v takové situaci několik řešení.

Prvním je zůstat duchovním ve farní službě, jako například Metod Klement, který se stal duchovním správcem kostela sv. Prokopa na Sázavě. Další možností je civilní zaměstnání a ještě další odchod do ciziny a snaha pokračovat v duchovní cestě tam. Tímto způsobem se postupně vytvořila kolem emauzského opata Maura Verzicha malá skupinka, která v roce 1965 obnovila klášterní život v Itálií, ve městě Norcia, rodišti sv. Benedikta.
Účastník této etapy, pan Leo Ge, vzpomíná na počátky kláštera takto: „Pan opat se stará o zeleninovou zahradu, o vinice, o psa, k němuž přibyde i další psík na hledání lanýžů (v lesíku, který patří ke klášteru, se nacházejí lanýže), P. Cyril dochází do starobince a vaří, P. Vojtěch pracuje v jím založeném Edizione Emaus, vydavatelství svatých obrázků, knížek, obrazů a ikon, br. Simeon se stará o slepice, o zahradu, buduje cesty a pomáhá, kde se dá.“ Klášter navštěvují exilanti, kněží i laici a stává se malým záchytným bodem českého duchovního a kulturního života v zahraničí. Tato část historie Emauzského kláštera není příliš známá a je rozptýlena do osobních vzpomínek a dochovaných fotografií.