L O A D I N G

Refektář

Velký sál, kde benediktini společně stolovali, se nachází na tradičním místě v jižním křídle kvadratury.

Umístění a rozloha refektáře se nikdy nezměnily, pouze v obdobích, kdy nebyla komunita příliš početná, shromažďovala se v zimním období v jiné, menší místnosti, kterou bylo snadnější vytápět. Ta byla pak nazývána „zimním refektářem“.

Klášterní kuchyně, naproti tomu, své umístění v průběhu věků měnila. V barokním období byly kuchyně hned dvě: opatská kuchyně v západním křídle a kuchyně pro mnichy v jihovýchodním rohu budovy. Kuchyň nebyla vždy v těsném sousedství refektáře, zřejmě i proto, aby hluk z ní nerušil soustředění stolujících.

Jídlo mělo obřadný ráz, některý z mnichů předčítal ostatním vybraný text, aby byl naplněn i požadavek duchovní potravy. Společná hostina symbolicky odkazovala k Poslední večeři Kristově.

...potažením se můžete projít v čase

...potažením se můžete projít v čase

HISTORIE
SOUČASNOST

Věděli jste, že...?

K Emauzskému klášteru se váže známá pražská pověst, podle níž ďábel v přestrojení za kuchaře sváděl mnichy k rozmařilosti. Byl však opatem odhalen a zažehnán tak, že musel okamžitě klášter opustit: vyletěl ven oknem v podobě černého kohouta. Pověst není časově určena, nevíme tedy přesně, kde se „čertova kuchyně“ nacházela, ani kterým oknem prozrazený pekelník opustil klášter.