Ve 30. letech v něm pořádal klášter tzv. Liturgické týdny, přednáškové cykly věnované určitému tématu spojenému s liturgií. Přednášky vedli sami emauzští benediktini (opat Arnošt Vykoukal, Marian Schaller, Metod Klement a Placid Wenzel) spolu s přizvanými hosty a publikovali je na konci roku jako součást časopisu PAX. Program zahajovala ranní bohoslužba v kostelíku sv. Kosmy a Damiána, následovaná další bohoslužbou v kostele Panny Marie; v podvečer byli účastníci zváni na nešpory. V poválečné době sloužil sál několik let jako hlavní svatyně. Z vybombardovaného kostela do něj byla přenesena socha Panny Marie Montserratské a vytvořen tak provizorní mariánský oltář.